Menu
Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Khamoro Praha 2017:           Program                Účinkující                Doprovodné akce

 

Vernisáž výstavy "Století pohrom - století zázraků" Rudolfa Dzurka

Výstava je výběrem z Dzurkova obsáhlého a mnohovrstevnatého díla. Je „ušita“ na míru prostorám, v nichž je výstava umístěna, tedy v pražském Museu Kampa. Členění prostoru na 4 různě velké sálky nabízí možnost tematického uskupení skleněných obrazů i soch Rudolfa Dzurka.  První výstavní sál představuje ženu jako zásadní téma umělcovy tvorby i celoživotní pouti. A je to téma, které začíná a končí ve stejném bodě, jako když opisujeme kružnici, ale cestu jsme přitom zakusili obsáhlou: Ach, žena! Žena jako matka, jako láska, jako přítel, žena – milovaný strom, strom života – strom poznání, dárkyně života, něha i had. Druhý sál se noří do stejně tak dávného jako současného, a přesto dobře nepoznaného světa Romů, do jejich prožitků každodennosti, vlastního území, do něhož gádžové sice tak rádi nahlížejí, ale pod pokličku málokdy dohlédnou. Do sféry fantazie, chudoby, bláznovství i přirozené lidskosti.

„Opravdovost jeho bezpočet má tváří – pohleďte třeba na obrazy (Ale ne zvenčí, z nitra, a nenechte se pouze třpytem, barvou zmást! Kolik dramat se v nich s poezií snoubí, kolik lidských snů a cest a tvrdých pravd.).“
 
Třetí sál následuje cesty Romů, které vnímáme zároveň i jako cesty autorovy – Cesty za sluncem, prozrazujíc tak název nejoblíbenějšího tvůrcova obrazu. Přímo ten na výstavě chybí, ale touhu hledat svoji šťastnou hvězdu, svůj sen, lze vyčíst i z jiných obrazů. V pohybu vždy Romy provázela hudba, i v Dzurkově životě měla své místo. On nebyl jen dělníkem sklářských závodů, umělcem, sochařem, ale celý život také kytaristou i basistou milujícím svůj nástroj, hudba jej provázela od narození. Poslední, zato největší sál, uvádí příběhy Romů z Dzurkových obrazů do historických souvislostí. Ty lze shrnout pod heslo a zároveň název jednoho z obrazů Století hrůz – století zázraků. Které události se Vás zde dotknou, již objevujte sami.

„Ve století hrůz a zázraků dál člověk jde – s člověkem – i proti člověku. Zabít či nezabít? Bít,  nebo nebýt? Být člověkem přesahů? Člověkem paměti?  Člověkem svědomí? Nebo mankurtem – člověkem chvíle a účelu, člověkem masek, převleků a kalkulu. Být běžcem na dlouhou trať a neztratit hlavu ani srdce, neztratit sám sebe – jak je to těžké!“

V rámci poutě Dzurkovým dílem se dostáváme i k samotnému absolutnímu závěru všeho. Téma smrti se v jeho díle vrací až s obsesivní nutkavostí. Sledujeme obsahově podobná sdělení, varianty stejné neodkladnosti, kterou lze odlehčit jen kapkou břitkého humoru. Z Musea Kampa výstava pokračuje do budovy pořádající instituce, Muzeu romské kultury v Brně.

(Citace z publikací: Manuš, Erika: Rudolf Dzurko, 2002 a Pekloneberáj, 2001)

 

RUDOLF DRZURKO (1941 -2013)
Rudolf Dzurko se narodil 1. 7. 1941 v Pavlovcích na východním Slovensku. Od roku 1945 žil v severních Čechách (Kamenický Šenov, Nový Bor, Skalice, Úštěk a jinde). Pracoval jako dělník ve zdejších sklářských závodech. Od počátku 70. let se Dzurko začíná věnovat tvorbě obrazů z barevné skleněné drtě (sklářského odpadu), kterou lepí na skleněné tabule; originální výtvarná technika je jeho patentem. Zhotovuje také sochy ze dřeva i pískovce. V roce 1977 se uskutečnila v Praze jeho první samostatná výstava (Kulturní dům Sokolniky) a od té doby bylo jeho dílo jako samostatný soubor nebo jako součást výstav kolektivních prezentováno vskutku nesčetněkrát; velké retrospektivní výstavy jeho díla se uskutečnily např. v západočeské Galerii Klenová/Klatovy roce 1998, v Muzeu romské kultury v roce 2001 či o rok později v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově. Od poloviny 80. let umělec žil a tvořil v Praze. Mohli jsme ho vídat i na Karlově mostě, kde si přivydělával prodejem vlastnoručních dřevěných přívěsků zvířecích i fantaskních podob. Rudolf Dzurko je nositelem Ceny Revolver Revue za rok 1996. Zemřel po dlouhé nemoci v neděli 23. června 2013. Byl to v Česku uznávaný naivní výtvarník a v rámci romské kultury snad vůbec nejznámější romský výtvarník u nás. Dzurkovy práce vlastní vedle soukromých majitelů i tyto instituce: Národní muzeum, Národní galerie v Praze, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Galerie Klatovy / Klenová, Slovenská národní galerie. Brněnské Muzeum romské kultury vlastní reprezentativní kolekci třiceti Dzurkových obrazů i dvě desítky jeho dřevěných sošek a sousoší.
(Více viz: Sbírky Muzea romské kultury. Výtvarné umění/Visual Arts. Romští autoři/Romani artists. Přírůstky 1991–2005, s. 81–85 a 160–162.)

Za zapůjčení děl děkujeme Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích, panu Fedoru Gálovi, paní Haně Knížkové, paní Terezii Hrabovské, paní Simoně Vadlejchové a rodině divadelního vědce Jana Kopeckého.

Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury